Rozhovor s Bobem Bailey

V jednom z předchozích článků jsme Vám přinesli rozhovor s otcem moderní kynologie - Bartem Bellonem. Dnešní rozhovor však bude s otcem klikrtréninku, kterým je Bob Bailey. Ten kliktrénink doslova dovedl k dokonalosti a sám vzdělává trenéry na tzv. Chickem campech, kde se treněři učí trénovat zvířata operantním podmiňováním právě na slepicích. Sám jsem se podobného campu zůčastnil a byla to skvělá škola. Přeci jen na slepici nemůžete křičet, není na vodítku, nepřijde se pomazlit a přesto jsme jí naučili velmi složitá chování, která bychom psy učili o mnoho déle než se nám to povedlo u slepic.

Pověz nám něco o zákulísí tvého trénování zvířat.

Odjakživa jsem se zajímal o zvířata a o jejich chování. Moje vzdělání je technické (fyzika a chemie) a biologické. Moje první zkušenosti byly se studenokrevnými obratlovci (plazy, obojživelníci, ryby) a s bezobratlími (hlavonožci, korýši). do roku 1962 jsem byl samouk (četl jsem nějaké věci od Skinnera a Brelanda). V roce 1962 jsem byl námořnictvem najat jako ředitel výcvikového programu pro mořské savce. Měl jsem štěstí mentory mi byly Keller a Marian Brelandovi a Kent Brugess (jak bych mohl něco pokazit, když mě učili tito tři). Má předchozí práce s delfíny zahrnovala práci na otevřeném oceánu. V roce 1965 jsem se připojil k Animal Behavior Enterprises (ABE), v tom roce i Keller zemřel. O rok později jsem se oženil s Marian. V roce 1969 jsem se stal generálním ředitelem ABE. Trénoval jsem přes 140 různých druhů zvířat a tisíce indiviuálních jedinců. V roce 1990 jsme s Marian odešli z ABE. Od roku 1991 jsem odešel z aktivního tréninku zvířat. Od roku 1996 jsme s Marian začali učit jiné trenéry až do její smrti 25. září 2001. Na smrtelné posteli jsem jí slíbil, že v naší práci budu pokračovat. Stále si uchovávám veškeré plány tréninků.

Bob Bailey: "Princip trénování zvířat operantním podmiňováním je opravdu jednoduchý, ale není to snadné."

Jak jste zavedl učení operantním podmiňováním do tréninku psů?

Učení operantním podmiňováním bylo vždy součástí ABE a to už od roku 1947. Produkovali jsme různá show a různé behaviorální přístupy, abychom ukázali ostatním, co umíme. Za ta léta jsme pracovali se stovkama trenérů zvířat. Donedávna však trénink psů byl jen malou částí naší působnosti, tak jsme pracovali jen s malým počtem trenérů psů. Když jsme však v roce 1996 s Marian začali učit, tak trénování psů bylo největším segmentem našeho podnikání. Mezi prvními našimi studenty byli taktéž především trenéři psů - Terry Ryan a Karen Pryor. Naše workshopy přitahovaly chovatele zoo, veterináře, trenéry ptáků, trenéry delfínů, psychology a mnoho dalších, které zajímalo behaviorální analitycká technika. Myslím, že 2/3 našich studentů byli trenéři psů. Navíc většina našich studentů byla již trenérama a sami trénovali ostatní.

Na Vašich slavných táborech používáte slepice, proč?

Brelandovi používali slepice jako učební model již od roku 1947. Nikdy jsem nenašel lepší zvíře pro výuku základních principů učení zvířat. Slepice jsou odolné, dostupné, geneticky stejné a akorát tak veliké. Co se týče chování jsou jednoduchá. rychle se učí a postrádají většinu složitých sociálních interakcí jako většina savců či jiných ptáků. Zdá se jakoby v hlavě měla jen: jíst, nenechat se sníst a rozmnožovat se. Tato jednoduchost pomáhá v učení změny chování. Slepice se pohybují velmi rychle, testují a rozvíjejí reakce trenéra. Dožívají se 9-15 let a naučí tak mnoho studentů.

Jak by jste definoval klikrtrénink?

Já nijak. Ale Karen Pryor ano, v mé knize.

Myslíte si o sobě, že jste trenér klikrtréninku? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč?

Nejsem trenér klikrtréninku. Používám klikr a poměrně úspěšně. Keller a Marian Brelandovi používali klikr již v roce 1943. Nyní užití jména "Trenér klikrtréninkem" znamená, že je zakázaný trest a to především pozitivní trest (pro vysvětlení článek: Jak se psi učí). Já sám si dovolím použít trest, pokud věřím, že je nezbytný pro další postup. Zřídka ho však používám.

Věříte, že je možné trénovat zvířata k výkonu a soutěžím bez použití averzivních metod?

Nikdy jsem na takové soutěži psů nebyl. Trénoval jsem psy a jiná zvířata v poměrně náročných a stresujících prostředích. Naši psi, kočky, havrani, supy, delfíni a jiná zvířata museli vykonávat složité úkoly v nových a dokonce i nepřátelských prostředí po mnoho hodin. Pouze zřídka jsem se uchýlil k trestu a to ještě v případech, kdy šlo o život (doslova). Je pro mě těžké pochopit použití trestu u poměrně jednoduchých chování, které se chtějí na soutěžích.

Keller Breland představil kliktrénink ve výcviku psů již po roce 1940, ale neuchytil se, až nyní. Proč?

Jednoduchá odpověď: vše potřebuje čas, tenkrát na to ještě nebyl čas.Keller a Marian byli daleko napřed. Fred Skinner se snažil přesvědčit Brelandovi, aby ještě zůstali ve škole. Skinner nevěřil, že tato technika je už připravena ke komerčnímu použití. No, obě strany měli pravdu a zároveň se pletly. Bylo to dost na to, aby se tím Brelandovi mohli živit, ale málo na to, aby s tím přesvědčili ostatní. A také Brelandovi nebyli takový charismatičtí: byli skvělí, oddaní, tvrdě pracovali, ale neměli charisma. Někdy tvrdá práce a "Pravda a Americká cesta" není dost.

Myslíte, že klikrtrénink bude dál pokračovat nebo je to jen módní vlna?

Nejsem fanoušek toho, aby se klikalo do smrti. Správné použití klikru je podobné skalpelu, který se používá pro jemné řezy. Nicméně rostoucí používání posilování chování namísto trestání chování je dobré, tak si myslím, že převládající "klikání" je cenou za to, že trenéři dávají přednost posilování chování před tresty. Většina majitelů zvířat nepotřebuje klikr dle mého názoru, ale klikrtrénink je snadná cesta jak dosáhnout požadovaného chování. Pokud chce majitel více než jen zvíře krmit, hladit a hrát si s ním, tak poté šáhne po klikru. Myslím si, že většina trenérů jednou přijde na to, že klikr je tím nejsilnějším nástrojem, který mají a přestanou klikat nadosmrti, ale naopak začnou objevovat jeho skutečný potenciál.

Kdyby k Vám přišel trenér psů s tím, že by se chtěl stát lepším trenérem. Co byste mu řekl?

Řekl bych: nauč se základy, rozvíjej mechanické chopnosti, věnuj pozornost načasování, kritérium, objevuj posilovače, buď k sobě kritický.

Kromě kariéry, má kliktrénink vliv i na Váš osobní život?

Trénování zvířat a chování zvířat mě provázelo většinu života. Myslím, že se snažím posilovat chování u jiných, když se mi líbí a když mohu. Klikrtrénink má malý vliv na to, co dělám nebo chci dělat.

Co Vás naučil klikrtrénink?

Klikrtrénink mě nenaučil celému celku trénování zvířat, kromě toho, že spousta lidí může být jen chycena v módní vlně a prázdných frázích. Objevování a měnění chování mě naučilo hodnotám, že se na vše nemůžu dívat jen z mého pohledu (týká se i lidí). Pokud se příliš zaměřujete na jedno chování, velmi často dojde k misinterpretaci. Nejdříve musíte pozorovat. Poté můžete interpretovat, spekulovat, analyzovat a mnoho dalšího. Ale jako první musíte jen kriticky pozorovat.

Jaký je Váš oblíbený tréninkový moment?

Stejně jako u horolezectví nebo seskoků padákem, je to pocit úspěchu, když trénované zvíře se k Vám opět vrátí (připlave nebo přiletí) v otevřeném prostředí (ve volné přírodě). Opojný pocit se vždy zvyšuje s návratem zvířete podle trvání délky a složitosti cesty. Pokaždé, když zvíře zvíře propustíte, může si jít, kam se mu zachce. Můžete být úspěšní na 99,999%, když se zvíře vrátí k dalšímu tréninku. Pokud se ale nevrátí, je to 100% selhání. Stejné jako když jste horolezec, chyba znamená 100% smrt. Jako úspěch se tedy počítá jen to, pokud zvíře propustíte a ono se vrátí. Pokud jste nikdy nevylezli horu, neseskořili z letadla nebo nevycvičili divoké zvíře, tak tento pocit nikdy nemůžete pochopit.

Váš tým Psí školy Arka "I pes k nám mluví... Naučme se mu rozumět."