Psi a lidé: skutečně si rozumíme?

Kdo trochu sleduje sociální sítě, tak mu nemohlo uniknout video, kde se řekněme holčička z Karviné dost nevybíravě chovala ke svému psovi... Opravdu nás takovéto chování tak moc překvapuje? Není to jen výsledek společnosti, která si v drtivé většině představuje právě vztah člověka a psa způsobem, kdy pes prostě musí poslouchat, protože je to pes... Anebo druhý protipól, kdy nám psi nahrazují životní partnery, nejlepší kamarády, a tak se k nim tímto způsobem snažíme chovat... psi pak pouze reagují tak, jak byli od přírody naprogramováni, jak jim velí tak hluboce zakořeněné pudy a my jsme pak překvapeni, jak se náš miláček zachoval...

Asi není třeba připomínat, že postavení psů se v lidské společnosti hodně změnilo. Psi nikdy v tak velké míře nezástavali status společenského tvora, člena rodiny, psího parťáka a někdy doslova nenahrazovali životního partnera. Tato nová role je dokonce zveličována samotnou FCI, která přeřazuje čím dál tím více psů z jejich pracovního zařazení do zařazení jako společenských psů. Je toto opravdu oprávněné? Domestikace psů začala již před desítkami tisíc let, ostatky již domestikovaných psů byly prokazatelně nalezeny před cca 12 000 lety a my přitom kormidla jejich směřování od práce a praktického využití ke společenskému tvoru otáčíme cca 20 let a již se plácáme po zádech, jak se nám to daří... Psi nám již přeci jasně rozumějí, umějí v nás číst, záleží jim na naši spokojenosti, chtějí naši lásku a jsou zde proto, aby lidem rozdávali lásku, jejich hlavní životní motivace je důvěrný vztah s člověkem... Je tomu skutečně tak? A můžeme vůbec požadovat takovouto změnu oproti všem přírodním zákonům během cca 20 let v celé šířce domestikace psů? Nevede právě toto nepochopení a následná špatná komunikace, špatný přístup, špatný trénink ke stále stoupajícím případům problémového chování psů? Můj názor je, že jednoznačně ano!

"77% útoků psů způsobí psi v rodině nebo psi našich přátel"

Jak tedy můžeme se psem efektivně komunikovat tak, aby nám rozuměl? První si paradoxně musíme přiznat, že pes je zvíře, je to šelma domestikována z vlka (přes 99% společného DNA)... , která má pevně zakořeněné pudy, které i přes tisíce let domestikace nemůžeme opomíjet. Paradoxně polidšťování psů v nejhorší míře nezačíná tam, kde dáváme psům oblečky atd., ale tam, kde psům přisuzujeme vlastnosti, nálady, hodnoty, motivace, způsoby myšlení a způsoby učení, kterými pes nedisponuje nebo nebyly prokázany. Viz. článek Jak se psi učí. Toto je právě nejhorší způsob polidšťování zvířat a matení veřejnosti, které vede k nesprávné komunikaci mezi psem a člověkem.

"Pes byl, je a vždy bude mít blíže k vlkovi než k člověku i přes tisíce let domestikace"

Jaká je tedy motivace psa? Je stejná jako každého živého zvířete... přežít a mít se přitom, co nejlépe... Tedy pes je sobec a oportunista. A tím vůbec nechci shazovat psa, on byl tak jen naprogramován, aby dělal to, co mu něco přinese. Tedy, když se cítí frustrován, snaží se ze situace dostat jako např. útěkem, štěkáním, kousáním věcí - tedy hledá způsob ventilace, který mu přinese dobrý pocit - toto ventilování může přejít až ke zlozvyku (kousání nehtů u lidí), atd. Jeho hlavní motivací v dané situaci je, aby si vylepšil stávající situaci.

Stávající situaci si může vylepšit buď tzv. pozitivním posilovačem nebo negativním posilovačem. Pozitivní posilovač znamená, že pes získá něco příjemného. Tedy něco, co chce - žrádlo, pamlsek, pocit bezpečí, pohodlí, ukojení loveckých a sociálních potřeb a další. Negativní posilovač zmanená, že pes se zbaví něčeho nepříjemného - fyzický nátlak, nebezpečí, nepříjemné prostředí, zvýšený hlas (dominantní agrese), psychický nátlak, frustrace, stres, napětí, atd. Jak pozitivní, tak negativní posilovač vede k příjemným pocitům, který je právě posilovač daného chování.

"Uvolnění příjemných pocitů vede k posílení daného chování"

Právě nepochopení motivací, pudů, způsobu myšlení a způsobu učení psa vede k diskomunikaci, neporozumění a někdy až k fatálním následkům. Pes se dokáže za určitých okolností vypořádat s fyzickým nepohodlím, ale co nedokáže je pohybovat se v nevědomosti. Tedy, že situaci nerozumí. Nedokáže zvládnout situaci, kdy psovod po psovi něco chce a v té samé situaci chce zas něco jiného, často přesně opačného. Chybějící pravidla způsobí, že si je pes začne vytvářet sám, aby se v dané situaci dokázal orientovat. Často, když to pes začne dělat, tak se nám to velmi nelíbí a často toto chování zaměňujeme za tzv. dominantní. Ani černá, ani bílá... šedá zóna... nejhorší způsob týrání zvířat. V této zóně bohužel žije drtivá většina psů a někdy si z tohoto nepochopení a psychického týrání ještě děláme zábavná videa...

Pořízení psa je v této době velmi snadné, avšak držení psa už tak snadné není. Laická veřejnost se tedy musí spolehnout na psí cvičiště, školy, výcvikáře, trenéry a instruktory, u kterých očekávají odborné znalosti a kteří jsou veřejnosti příkladem. A zde narážíme na problém. Kolik známe výcvikářů, kteří mezi veřejnost rozšiřují:

  • pes musí být podřízený člověku, pes musí mít respekt (psovod musí být tzv. alfa či vůdce smečky) - dosáhnutí fyzickým, ale především psychickým nátlakem
  • vycukávání psů, trhání s vodítkem, vyvěšování psů do vzduchu a nesprávné použití výcvikových pomůcek
  • fyzická, ale především psychická šikana - psychická je pro psa horší než fyzická => zdánlivý úspěch tzv. Psích psychologů (rady tipu: pes Vám nevěří, cítí z Vás špatnou energii, asertivita atd.)
  • psí dominance může za většinu problémového chování
  • zaměňování poslušnosti se submisivitou, poslušností a pasivní obrannou reakcí psa
  • demotivace psa v tréninku = použití negativních posilovačů (psychický nátlak, frustrace, hlas a další)
  • přisuzování lidských vlastností (zlost, žárlivost, pomsta a další)
  • přisuzování lidských způsobů učení (nápodoba, vhled a abstraktní způsob - jako například vnímání času (pes se neumí mentálně přenášet v čase), představivost (pes se učí pouze na základě zkušenosti), předávání zkušeností komunikací a další)
  • přisuzování lidských motivací a hodnot (potřeba uznání, seberealizace, věrnost, důvěra a další)
  • pozitivní přístup pro tréninkovou jednotku "triků", avšak neschopnost odpovědět na modifikování problémových a těžkých chování tímto pozitivním přístupem (ABC metoda a klikr trénink) a z tohoto důvodu sklouzávání opět k výše popsanému => nenaplnění potencionálu pozitivního tréninku, který je bohužel poté veřejností vnímán jako nespolehlivý a vhodný pouze pro "triky"

Dívíme se tedy opravdu poté, když vidíme video z Karviné a další podobná videa a stoupající případy podobného charakteru? S jakou pravdou je vlastně laická veřejnost konfrontována? Vždyť odborná veřejnost a ještě s rozmachem internetu radí to samé... Jen pro představu si stačí uvědomit, kdo je marketingově nejúspěšnější a mediálně nejvíce známý "trenér" psů na světě a kdo jím je i v naší krásné zemi. Dívíme se jejich úspěchu? Já tedy vůbec... Prodávají jen to, po čem je poptávka. Nabízejí rychlá řešení, rychlá odstranění lidských problémů, ne psích. Vysvětlení chování psů je lidské a velmi jednoduché... Lidé nechtějí slyšet, jak se psi skutečně učí, jak je motivovat, jak s nima pracovat, jak jim naslouchat, jak jim rozumět, jak s nimi efektivně komunikovat, protože pak by zjistili, co trefně vystihuje o tréninku zvířat Pan TRENÉR Bob Bailey: "Je to jednoduché, ale ne snadné." 

Bob Bailey o tréninku zvířat: "Je to jednoduché, ale ne snadné."

 Lidé chtějí naopak změnu ihned a tím nejsnažším způsobem a nejlépe s velmi jednoduchým vysvětlením jako je psí dominance, nutnost být vůdcem smečky a další. Zachází to až ke komunikaci se psy skrz vnímání naší energie, čímž máme sdělovat psovi, co má dělat atd... Rady tipu: Pes ti nepřichází na přivolání, protože ti nevěří, musíš pracovat na vztahu se svým psem... Takže pro příklad: pes se někde začuchává a po přivolání se mu obrazně objeví nad hlavou bublina: "nejdu, protože ti nevěřím!" Není to trochu jinak? Jako například takto: "nejdu, protože tady je to pro mě zajímavější (odměna = příjemné pocity = pozitivní posilovač) než mi říká moje zkušenost, kdy jsem po povelu přišel, ale odměna nebyla buď žádná nebo velmi nízká."

Jak se chováme ke psům, tak se chováme k dětem i lidem

Pokud naše děti dělají, co se nám líbí, tak to nechválíme... bereme to jako samozřejmost. Stejně tak se chováme například i k zaměstnancům, dobře odvedený výkon je přeci standart. A tak si všímáme jen dvou protipólů: Hledáme a řešíme chyby, nebo oceňujeme opravdu jen TOP úspěchy. Stejně se chováme i k psům: správné chování neodměňujeme (to je přeci samozřejmost), řešíme jen nežádoucí chování a nově budovaná správná chování budujeme pokud možno s co nejmenší odměnou, jak je to jen možné... Někteří neodměňují dokonce vůbec ba věří, že největší odměnou pro psa je pohlazení, úsměv, pochvala, spokojenost psovoda atd. Já vždy na toto připomínám klientům, že kdyby to tak bylo, tak ať oznámí v práci, že nechtějí dostávat výplatu (peníze jako komodita, kterou směňujeme za primární motivaci jako je např. jídlo), ale po práci chtějí slyšet: "dobrá práce!" Pocit uznání, seberealizace, ego, atd., to my lidé řešíme ve chvíli, kdy máme splněné nižší motivační hodnoty v tzv. Maslowově motivační pyramidě hodnot - jedná se o nejvyšší motivační stupeň. Touhu po těchto motivacích má při splnění nižších motivací jediný tvor a to člověk, nikoliv pes

Maslowova pyramida člověka
Maslowova pyramida člověka
Maslowova pyramida psa
Maslowova pyramida psa

Tím netvrdím, že pro psa pochvala nemůže být odměnou. Avšak zkuste si i Vy, a nemusí to být v nějak těžké situaci, odměnit psa žrádlem. Většina psů na Vás bude zírat, někteří budou nabízet chování atd. - tím pes říká, že chce ještě. Chce to, co jste mu nyní dopřáli. Kolik psů toto udělá poté, co psa pohladíte, že Vám stejným způsobem bude pes říkat: "chci ještě!" Pokud pes o ní skutečně stojí tak může. Musí se však správně vytvořit, ale bohužel se nejedná o stabilní a dostatečně silnou odměnu viz. chodit pracovat za pochvalu bez výplaty. Někteří dali práci v kombinaci pochvaly a hlasového vyhrožování (dominantní agrese) do "odborného" názvu - intonační navigace. Aneb děláš něco špatně - hrozivý tón (dominantní agrese), přestaneš to dělat a vracíš se do normálního chování - pochvala. Aneb negativní posílení -> pozitivní posílení = NePoPo. V tomto případě je však jasné, že pochvala není odměnou (tudíž je zde jen pro psovoda) a celé chování pes provede proto, aby se vyhnul tomu hrozivému tónu (dominantní agrese), který mu vyhrožuje.

Není náhoda, že naše výchova dětí kopíruje výchovu psů. Buď děti sekýrujeme anebo jim dáváme absolutní volnost. To samé kopírujeme u psů. Máme velkou tendenci vychovávat, tvarovat a "motivovat" pouze přes tresty a nátlak. To se drží jak ve výchově dětí, školách, zaměstnání a dalších. Neoceňujeme správné chování a úspěch. Řekl bych, že je to až lidské... Divíme se tedy opravdu pak stále rostoucí agresi jak u dětí, tak u psů? Divíme se pak tedy videu z Karviné a dalším podobným? Není to jen výsledek přístupu celé společnosti k výchově psů? Nedělala dívka z Karviné to samé, co radí výcvikáři, trenéři, instruktoři a dokonce i ti nejslavnější? Když přednáším pro děti na základních školách, někdy stojím s otevřenou pusou, když poslouchám, jak se chovají děti ke svým domácím zvířatům a ještě za přihlížení rodičů, kteří to nejednou i schvalují. Měli bychom pamatovat, že pes za žádné chování nemůže. Dělá jen to k čemu byl od přírody naprogramován, poslouchá své pudy a k čemu byl naučen. Na vině je vždy člověk... Bohužel člověk zneužívá toho, že pes je zvíře, který toho snese a "odpustí" opravdu mnoho. Jak říká můj Trenér: Měli bychom psům postavit sochu, kolik utrpení, frustrace, stresu, diskomunikace a nepochopení jsou psi schopni snést...

Proč je trénink důležitý

Zde se dostáváme k tomu, proč je trénink důležitý bez ohledu na věk či plemeno psa. Trénink zvířete je tak samozřejmý, že majitel na něj musí myslet při pořízení psa stejně jako na krmení. Zde si dovolím použít slova jednoho z nejvěhlasnějších trenérů zvířat Kena Ramireze: "Když mi někdo řekne, že neměl dnes čas na trénink. Tak je to jakoby mi řekl, že nedal psovi nažrat." Tak moc je trénink důležitý...

Primární důvody

  • fyzický rozvoj
  • komunikace
  • ochota spolupracovat
  • bezpečnost zvířete
  • bezpečnost okolí

Sekundární důvody

  • vzdělávání
  • výzkum
  • sport
  • zábava
  • služební a pracovní psi

Chybějící trénink vede často k těmto chováním:

  • agresivní chování, majetnické chování, separační úzkost, strach, obsenzivně - kompulzivní chování, ničení věcí a další

Je zde řada způsobů, jak trénovat psa. Neměli bychom sledovat jen konkrétní metodu v daný moment, kterou jsme zvolili pro řešení konkrétní situace, chování či cviku, ale především bychom při řešení jednotlivých kroků měli sledovat dlouhodobý cíl. A tím jsou jednoznačně primární důvody tréninku. Mými slovy je dlouhodobý cíl získaný tréninkem: rozvoj psa, který bude zdravý, sebevědomý, samostatný, jistý, nekonfliktní k lidem a zvířatům, schopný vyrovnávat se s různými prostředími a podněty (i petardy), schopný zvládat stres a frustraci a požadovaným směrem toto napětí směřovat. Psovi poskytnout tréninkem dostatek nových vjemů, informací a variabilitu tréninku, aby měl zaměstnání a byl šťastný a mnoho dalšího...

Přejeme Vám pohodové prožití Vánočních svátků a mnoho úspěchů v novém roce jak v osobním, tak kynologickém životě.

Váš tým Psí školy Arka "I pes k nám mluví... Naučme se mu rozumět."