Pohled Dr. Helmuta Raisera na pudy, které lze použít u nácviku obran

Přinášíme Vám překlad článku z webu www.schuthund-training.net, který pojednává o základních pudech a jejich využití při nácviku obran.

POZOR !!!

Ti, co by jste chtěli opravdu začít používat tyto techniky, tak je nezbytně nutné, aby jste se zúčastnili například seminářů, aby jste pochopili veškeré souvislosti a to nejlépe od těch, kteří použití těchto technik dovedli k dokonalosti.

Lovecký bud, obranný pud, bojový pud, atd. to jsou všechno fráze často se vyskytující moderním tréninku obran. Slýcháte je na seminářích, čtete v článcích, ale jen zřídka kdy se lidé shodnou na definici těchto pudů. Je to již přes 20 let, co Dr. Helmut Raiser způsobil doslova revoluci v tréninku obran, když identifikoval vrozené pudy a jak tyto pudy rozvíjet v jednotlivých fázích tréninku. Nepojmenoval jen tyto pudy, ale spojil léta praxe a vědeckých výzkumů klinických studií takových behaviorálních gigantů jako Brunner, Hediger, Lorenz, Mostu a Trummler. A to vše tak, aby na vědeckém základu identifikovali jednotlivé pudy a jak zapadají do tréninku obran. Nyní pojďme shrnout tyto pudy z jeho známé knihy Der Shutzhund (Dr. Helmut Raiser).

Lovecký pud

Lovecký pud je součástí potravinového pudu. U divokých zvířat lovecký pud určuje lovecké a usmrcovací techniky. Štvaní, uchopení, kousání, strhávání a otřásání jsou jedny z nejdůležitějších technik, pokud se budeme bavit o tréninku obran. S cílem stimulovat tyto vrozené techniky u psa však musíme mít na paměti, jak se chová kořist, když je lovena. Kořist je neustále v pohybu, kořist zdrhá vždy od psa = panický útěk. A právě toto chování kořisti spouští štvaní, uchopení, kousání, strhávání a otřásání kořistí k smrti. Lovecký pud je vrozený a je cvičitelný, to znamená, že může být buď posilován nebo oslabován. Lovecký pud je taktéž unavitelný, což znamená, že pes může dojít do bodu, kdy necítí již motivaci k lovu.

Obranný pud

Obranný pud je součástí agresivního chování psa a často se objevuje ve spojitosti s dalšími okruhy chování. Vrčení, upřený pohled (ztuhnutí) a kousání jsou typické pro projevy tohoto chování. Obranné chování je vždy spuštěno hrozbou, ať si jí všimnete nebo ne, nebo otevřenou agresí. Cílem tohoto chování je se vždy vyhnout tomu, co psa ohrožuje. Obranné chování se může projevovat při obraně kořisti, obrany šťěňat, obrany území či obrany sebe sama (pud sebezáchovy). Pud je však ukojen vždy, když dojde k vyhýbavému chování agresora (ústup). Obranné chování nepodléhá únavě, takže toto chování se může kdykoliv aktivovat. Přesto všechno by mělo být toto chování v kombinaci s dalšími okruhy chování součástí repertoáru každého psa obranáře. Mimo to je tento pud zodpovědný za reaktivitu (strachová agresivita), když je organismus ve stresu či se cítí ohrožen. Velkým nebezpečím v práci se psem s obraným pudem je ten, že na ten samý podnět může vyvolat obranné chování, ale také vyhýbavé chování. To, které z těchto chování se spustí, záleží na mnoha faktorech jako je sebevědomí a temperament psa, životních zkušenostech psa, věku a vyspělosti psa, prostředí (domácí nebo cizí), vzdálenost mezi protivníky či na přítomnosti dalších vnějších vlivů (kořist, další pes, štěňata).

Agresivní pud

Agresivní chování se skládá jak z reaktivní agrese (obrana), tak z aktivní agrese (sociální agrese). Ze všech různých teorií, které známe, nám ještě žádná nedala přesnou odpověď a důkaz, za existuje či neexistuje vrozená spontánní agresivita. Tři hlavní teorie odkud agrese pochází jsou:

  • agrese je naučená
  • agrese je vytvořená z negativní zkušenosti
  • agrese je vrozená

Pravda však pravděpodobně je, že agrese pochází z kombinace všech tří procesů. Výzkum taktéž podporuje všechny tři teorie. Pro naše účely se však méně soustřeďme na to, odkud agresivita pochází, ale naopak více se soustřeďme na to, co jí spouští, co je jejím cílem a jaký je její biologický význam. Spoušťeč pro reaktivní agresivitu (obrannou) je již popsán v předchozím odstavci. Tak pojďme tedy na aktivní agresivitu. Ta je vždy vnitrodruhová, je to sociální agrese a jejím výsledkem je souboj z důvodu teritoria, jídla, jiného psa atd. Vnitrodruhová agresivita je vždy spouštěna rivalem a nesociálním chováním. Cílem tohoto chování je vyhýbavá reakce či submise rivala. Biologický význam této agrese je udržení smečky na dané teritorium, kde se vyskytují zdroje jako potrava a další, za účelem co nejefektivnějšího chodu smečky o dané velikosti z hlediska přežití a další reprodukce. Z tohoto důvodu se tvoří i hierarchická postavení. U zvířat, která žijí v hierarchické sociální společnosti se sociální dovednosti vyvinula právě ze sociální agrese, která limituje negativní výsledky této agrese mezi jedinci a naopak zvyšuje četnost pozitivních výsledků sdružujících se na vrčení, dominanci, submisi, rituály a další nefyzické konflikty. Sociální agrese se tedy u zvířat vyvinula právě proto, aby se jedinci ve smečce nepozabíjeli, ale naopak dokázali spolu vyjít a zajistili efektivní fungování smečky. 

Agrese se zvyšuje jak zvíře zraje a se zkušeností. Taktéž ale může být zvyšována či snižována tréninkem, či okolními vnějšími vlivy jako například bolestí. Dalšími faktory jsou prostředí a úroveň hormonů. Jsou dva faktory spouštění agrese , na které musí figurant myslet a musí se jich vyvarovat:

  • osobní známost psa blokuje agresi
  • pasivní přijetí této agrese vede k nejistotě psa

Negativní stránkou agresivity v tréninku je, že velmi snižuje kapacitu psa k učení.

Bojový pud

Zde opět ještě nebyla zodpovězena otázka, zda bojový pud existuje zcela nezávisle. Řada odborníků se domnívá, že musí existovat. Bojový pud je oxymoron (protimluv). Kombinuje slovo jako pud, které odkazuje na vrozenou vlastnost sloužící k ochraně života či druhu, se slovem boj, který odkazuje na fyzický boj. Pud pro boj je tedy vnitřní motivace, která vede zvíře do potencionálně nebezpečné situace. I sociální agrese (ritualizovaný nefyzický konflikt) je mnohem častější než skutečný fyzický boj mezi psy se zraněním. Nicméně tento argument nyní stranou, protože bojový pud je užitečný termín popisující chování psa. Chceme vidět psa, který rád bojuje s figurantem. Ale pouze pes, který se necítí, že s figurantem bojuje o svůj život, si může boj s figurantem užívat. Přesto se domnívám (Raiser), že bojový pud je rozšířením loveckého pudu.

Jaké kvality tedy utváří dobrý bojový pud - myšleno spontánně. Praxe ukazuje, že psi, kteří primárně pracují na obranném pudu, mají nízký bojový pud. To jsou psi, kteří nespolehlivě pracují, pokud není stimulováno obranné chování, ale velmi dobře pracují, pokud se cítí ohroženi. Touha k boji je nedílnou součástí bojového pudu. Ze zkušenosti vím, že všichni psi, co měli výrazný lovecký pud, měli zároveň i výrazný bojový pud. Lovecká touha je vášeň, která nezpůsobuje stres. Nicméně lovecký pud není sám o sobě roven bojovému pudu, bojový pud může být taktéž použit v obranném chování. Základní částí bojového pudu je aktivní část agresivního pudu - sociální agresivity. Z tohoto důvodu musí pes vidět figuranta jako rivala. Objektem souboje může být mnoho věcí: může to být kořist (tedy zde se vztahujeme k loveckému pudu) nebo to může být sociální postavení, které velmi dobře funguje u dominantních psů. K podpoře bojového pudu musíme tedy posilovat lovecký pud, budovat obranný pud a posilovat agresi tím, že budeme učit psa, že může porazit figuranta. Z tohoto by mělo být zcela jasné, že bojový pud nelze rozvinout do potřebných kvalit u rok starého psa.

Kdo je Dr. Helmut Raiser

  • narozen 15. srpna 1952
  • povoláním zubní lékař
  • žije v Gimte okres Hann-München, Německo
  • manželka Gabriela Raiser, ekonomka RSV2000
  • má dva syny, kteří s ním společně pracují v jedné ordinaci
  • sportovní kynologii se věnuje od roku 1966, 22x se kvalifikoval na BSP, 3x vyhrál BSP
  • v roce 1978 napsal knihu Der Schutzhund (The Protection Dog)
  • V roce 1985 natočil třídílný výukový film Der Schuthund, dále natočil výukové filmy: Pressing im Schutzdienst, Triebwechsel im Schutzdienst, Aristo
  • společně s Bartem Bellonem natočil výukový film Kontakt
  • celý život je razantním obhájcem pracovního chovu německého ovčáka
  • zakladatel klubu chovatelů německého ovčáka RSV2000
  • byl jeden z prvních, ne-li úplně první, kdo začal pořádat kynologické semináře. Dělil se o své znalosti a zkušenosti bez obav z konkurence ve sportu. Vždy přísně odděloval finanční nezávislost od kynologického sportu
  • spolu s Bartem Bellonem je otec moderního výcviku psů

Váš tým Psí školy Arka "I pes k nám mluví... Naučme se mu rozumět."