Pes za to NIKDY nemůže!

V pejskařině se až příliš často setkávám s velkým nepochopením psího chování ze strany majitelů. Velmi často slýchávám:

  • pes je tvrdohlavý, dominantní, agresivní...
  • on je v pubertě, je už starý, je to štěně...
  • on není motivovatelný, nic nechce...
  • dělá mi to naschvál, mstí se mi...
  • žárlí, brání mě...
  • a mnoho dalšího...

Právě z důvodu nepochopení myšlení, motivací a jednání psa poté majitelé chtějí po svém psovi úkony, kterých jednoduše není schopen. Pes se pak velmi často ocitá v situaci, se kterou si není schopen poradit a jedná tak, jak mu velí přírodní zákony - tedy pudy a instinkty. Toto jednání však často není v našich lidských očích akceptovatelné a znovu na psa vyvíjíme nesrozumitelný tlak, tímto způsobem řada majitelů své psy doslova psychicky týrá. Tomuto stavu se říká šedá zóna. Odhaduje se, že v šedé zóně žije až 80% psů (psychicky týráno).

Musíme si uvědomit, že pes je zvíře, šelma, která byla před cca 12 tisíci lety domestikována z vlka. Dělat tedy ze psa tvora, který má blíže člověku (dávání psům lidské vlastnosti, myšlení, motivace, vlastnosti atd.) je tedy naprosto mylné a vždy povede jen k neporozumění.

Cokoliv, co pes dělá, tak dělá způsobem, jak ho nutí příroda. Tedy uspokojuje své potřeby, pudy, touhy. Nikdy nic neudělá proti Vám, stejně tak jako nikdy nic neudělá pro Vás. Vždy jedná podle nejprimitivnějších pudů pro uspokojení svých momentálních potřeb, či podle toho, co jsme ho naučili. Jakékoliv chování v jakékoliv situaci řeší způsobem, o které je přesvědčen, že je pro něj v dané situaci nejlepší. Pes tedy v každé chvíli a situaci dělá to, čeho je maximálně schopen. Neumí nic dělat napůl, neumí se flákat. Pokud chceme jeho chování modifikovat, je to zodpovědnost naše jako majitelů, nikoliv psa.

Pes nemyslí a neučí se jako člověk

Největším rozdílem v učení lidí a psů je, že člověk se narozdíl od psů učí nápodobou, vhledem a je schopen předávat informace a poučit se z nich

Pes není schopen se učit nápodobou nejen jako člověk, ale ani jako papoušek, opice či delfín. Mezi psy samozřejmě funguje emoční vyladění a složité sociální interakce, ale nikoliv učení nápodobou. Naše děti můžeme posadit do lavic a mohou se učit danou problematiku, tohoto pes není schopen.

Člověk má tedy abstraktní myšlení, má schopnost představivosti. Umí se mentálně přenášet v čase (do minulosti, či budoucnosti), pomocí představivosti si v hlavě tvořit situace "když, kdyby atd." a na základě představy předjímat důsledky, z kterých se již může poučit bez předchozího prožití situace. Tohoto pes není schopen, ten se učí pouze zkušeností. Aby se vždy poučil, musí vždy danou situaci prožít.

Člověk je taktéž schopen vyšší komunikace. Jak verbáně, tak psanou či obrazovou formou umí předávat informace a zkušenosti jiné osobě, která se může poučit. Tohoto psi nejsou schopni. Psi se nepotkají v parku a neumí si říct, že ten velký černý pes se nechce kamarádit. Každý ze psů musí tuto zkušenost sám získat.

Pes tedy není schopen učení nápodobou, vhledem či není schopen vyšší komunikace. Není toho ani fyzicky schopen, protože pro dané schopnosti psovi chybí fyzicky potřebné části mozku.

Již z článku Jak se psi učí víme, že pes se učí převážně:

  • klasickým podmiňováním - spojení dvou podnětů, jeden podnět předchází druhému
  • operantní podmiňování - spojení chování a jeho důsledku

Jak u klasického, tak operantního podmiňování dochází ke spojování do 3s! To tedy znamená, že pokud chcete psa odměnit či potrestat, tak to musíte udělat do 3s od chování, jinak si to pes není schopen spojit. Když například vysvětlujte nové chování, tak odměnit musíte do 0,5s, toto je jeden z nejzákladnějších důvodů, proč ve výcviku používáme signál pro odměnu (klikr).

Typické příklady nepochopení a psychického týrání psů:

Pes doma dělá loužičky či ničí věci

Vrátíte se domů a pes udělá loužičku. Otevřou se dveře a pes Vás vítá, Vy ale spatříte loužičku a začnete psa hubovat. Pes se tedy z radostného módu přepíná do obranného a situaci konější (majitelé říkají, že se pes cítí provinile). Pes však netuší za co hubujete, nedošlo ke spojení do 3s. Pes se naopak naučil, že když se páníček vrací domů, tak aniž by pes věděl proč, tak je na něj páníček nepříjemný. S přibývajícími zkušenostmi se pes učí, že když je loužička, tak po návratu domů následuje hubování, a naopak pokud není loužička, tak majitel je na psa příjemný. Laik by si myslel, že to tedy pes chápe. Nechápe, pouze se naučil spojení: loužička + návrat majitele = hubování a naopak není loužička + návrat majitele = vítání. Co ale pes nedokáže je si uvědomit, že když neudělá loužičku, tak se za několik hodin neobjeví při otevření dveří a nebude tedy následovat trest. Tohoto pochopení situace (učení vhledem) pes není schopen, chybí mu pro to i potřebná část mozku. Tímto způsobem je řada psů týrána jak u loužiček, ničení věcí a dalších situací.

Povel trvá až do zrušení či až do zaznění dalšího povelu

S pořadem Kočka není pes se opět do kynologického světa rozšířila osvěta, že vydaný povel platí až do jeho zrušení či přerušení jiným povelem. My už však nyní víme, že ke spojování dochází do 3s. Poté se již chování rozpojuje. Tedy pokud chci výdrž např. 9s, tak na začátku musím odměnit 3x každé 3s. Tedy každý povel, pokud sem ho neučil výdrž, pro psa končí po 3s. Z důvodu toho nepochopení jsou pak psi často opravování a kárani za neplnění povelů majitelů.

Jak vzniká povel (chování)

Pokud po svém psovi chcete jakékoliv chování, tak ho to chování musíte nejdříve naučit. A každé chování prochází danými fázemi než bude povel hotový a bude Vám fungovat i za ztížených (běžných provozních) situacích. Než budete psa samozřejmě něco učit, je třeba ho motivovat. Více na Motivace psa

  1. Vysvětlování - vysvětlujete psovi dané chování (doma v klidném prostředí)
  2. Upevňování - měníte čas a místa - aby vysvětlený povel doma fungoval kdykoliv a kdekoliv
  3. Zatěžování - pozvolna a cíleně cviky zatěžujete - přidáváte rušivé vlivy (psi, lidi atd.)

Nejčastější chybou majitelů je právě to, že psovi něco vysvětlí doma, na zahradě na cvičáku a poté si myslí, že daný povel již umí a vystaví psa situaci ve ztíženém prostředí, kterou ale není schopen zvládnout. Majitel tak opět na psa vyvíjí tlak, ale pes dané situaci nerozumí. Není to vina psa, ale mojitele. Proto platí, když pes:

  • neumí > vysvětlit
  • nerozumí > upevnit
  • nemůže > zatížit

To, že pes tedy daný povel "nechce" splnit není vina psa. Protože to není tak, že pes ho nechce splnit, ale on ho buď neumí, nerozumí mu nebo ho nemůže splnit.

Proto vždy pamatujme: "Pes za to NIKDY nemůže!"

Váš tým Psí školy Arka "I pes k nám mluví... Naučme se mu rozumět."