Kam směřuje kynologie?

Za poslední roky se postavení psů ve společnosti změnilo téměř od základů. Vše začalo vzájemnou spoluprácí vlků s lidmi. Ještě nyní se vedou spory o tom, kdo vlastně koho ochočil jako prvního :) Nicméně před tísici lety začalo vznikat pouto mezi lidmi a psy. Přes jejich pracovní využití se psi dostali v poslední době do úplně nové role. A to do role společenských tvorů v lidských domácnostech. Možná je třeba si uvědomit, že ten skok je pro psy tak moc rychlý, že je velmi těžké se pro ně v naší době zorientovat. Co si budeme povídat, problém s tím mají i samotní lidé.

Tísice let domestikace jsou nic oproti změnám, jak rychle se mění svět. Jak rychle se mění postavení psů ve společnosti a nároky na soužití s těmito čtyřnohými tvory. Počet agresivních, bázlivých psů roste. Roste počet případů diskomunikace, nedorozumění a psychického nátlaku na psy. Přitom psi chtějí jediné. Chtějí přežít v tomto světě a mít se přitom, co nejlépe.

Je třeba si jako první přiznat, že pes je stále zvíře a má daleko blíže k vlku než k člověku. Spolu s pochopením principů učení psů máte téměř vyhráno za cestou k nejefektivnější komunikaci s Vaším psem.

Ne jednou jsem se již setkal s názorem, proč studujeme chování vlků s argumentem, že pes je blíže člověku než vlku. A že je to podobné jako vývoj člověka... Bohužel zde je velký rozdíl mezi:

  • EVOLUCE - samovolný vývoj poháněný přírodou
  • DOMESTIKACE - řízený vývoj člověkem za účelem chovu

Takže, i když nepopírám, že pes se přizpůsobil životu s lidmi, tak má stále a bude mít ještě stále daleko blíže ke svým předkům vlkům než k člověku. A porovnání (vlk -> pes) s (opice -> člověk) je úplně mylné... Pes je hypoteticky schopný přežit ve vlčí smečce a s vlky spolehlivě komunikovat i se rozmnožovat. Toho člověk s opicemi není schopný... Přehnaně polidšťovat psy je stejné mylné jako z nich dělat přehnaně vlky a podle toho se k nim chovat. Toto nepochopení poté vede k řadě nedorozumění...


Pes dělá vše jen pro jen sebe a využívá příležítostí

V článku Motivace psa jsme již rozebírali, co je účelem každého organismu a proč je tedy pes sobec a oportunista. S toutu souvislostí si vždy vzpomenu na scénu z dokumentu National Geographic, kde zkoumali inteligenci hyen skvrnitých. V pokusu vzali nejníže v hierarchii postavenou hyenu a umístili ji do výběhu, kde bylo deset různých míst s poklopem. Ostatní hyeny z klanu vše mohly sledovat. V jednom konkrétním místě se vždy objevovalo maso, a tak se tato hyena velmi rychle naučila chodit na toto místo. Poté ostatním hyenám z klanu znemožnili výhled a maso začali ukrývat na jiné místo. Nejníže postavená hyena se opět velmi rychle naučila chodit na konkrétní místo. Vrcholem pokusu bylo, že vypustili zbytek klanu na místo. Hyeny, které vše sledovaly se ihned vrhli na místo, kde se prvně objevovala odměna a které během pokusu viděly. Hyena, jež testovali, však zůstala na místě a plná konějšivých signálů pozorovala počínání zbytků hyen z klanu. Po pár minutách zbytek hyen z místa odešel. Zkoušená hyena však zůstala 31 minut a poté se příbližila k místu, kde dostávala v druhém kole odměny a došla si pro svůj kus masa. Nejníže postavená hyena si uchovala tuto informaci půl hodiny jen a pouze pro sebe, aby mohla získat svojí odměnu. A to jsou hyeny oproti psům abnormálně sociální zvířata a velmi silně ctí hierarchii svého klanu.

Bohužel různé polidšťování, dávání psům lidské vlastnosti, lidské pocity, lidský způsob myšlení a učení je právě to, co psům v této době velmi ubližuje a zapříčiňuje to velkou komunikační propast. Já nechci bourat plno lidských dogmat, ale pes není ani empatický. Když je Vám smutno, nepřijde proto, aby Vás utěšil. Přijde proto, že ví, že v tuto chvíli je s paničkou nejlepší a dlouhé mazlení. Přišel na to zkušeností a spojením podnětů (situací).


Ale zpět ke psům. Postavení se jednoznačně změnilo a změnili se i psi. Vždyť každý rok jsou psi z původních pracovních plemen přeřazeni najednou mezi společenská plemena. Jsou ale opravu společenská? Lze to za tak krátkou dobu udělat a lze udělat vůbec z psa tvora, který se dokonale přizpůsobí moderním lidským potřebám? Je to vůbec správné? Toto jsou jen jedny z mnoha problémů a otázek, s kterou se kynologie musí vypořádat... 

Představme si dobu soužití člověka se psem jako dálnici mezi Prahou a Brnem. Skok, které lidstvo udělalo v soužití se psem za posledních pár let, se dá přirovnat jen k pár metrům před Brnem, včetně celé domestikace psů. Velmi krátká doba...

Množírny a pseudozáchranářství

Pořídit si dnes psa je tak jednoduché, stačí zajít na bazoš a na benzínce si již můžete vyzvednout štěně. Bohužel tato lidská touha mít vše hned a co nejlevněji jen podporuje tzv. množitele. Zde je si třeba uvědomit, že registrace a osvěta, co se týče kupování psů s PP, jsou jen dalšími pilíři v tomto boji. Nejdůležitější je zastavit poptávku. Bohužel tomuto nepomáhají ani pseudozáchranáři, kteří právě pod záminkou záchrany psů, odkupují od množitelů psy a tím je paradoxně jen podporují. Dokud bude poptávka, bude i nabídka. Paradoxně rostou i případy domácích záchytných stanic a soukromých útulků, které se trochu vymykají kontrole. Bohužel zde nikdy nešlo o psa, ale opět pouze o uspokojení lidského ega.

Množení psů s PP

Bohužel poptávka a uspokojení lidského ega sužuje i psy s PP, kde majitelé i v blízké příbuzenské plemenitbě kupují šampiony. Hlavně, že má pes exteriérový znak, kde ho má přesně mít. To, že v chovu máme bázlivé, agresivní a charakterově špatné jedince je jedno. Je to přeci šampion a já si objedu i výstavy do vzdálených kout zemí, abych tyto tituly získal. Vychováváme slabé a psychicky nestabilní psy. Ale nakrytí je za 60tis a jedno štěně za 20tis. Fena má 8 struků, narodí se 12 štěňat, mléko je shopna fena tvořit jen pro 6 štěňat. Zbytek dokrmíme. Je již dokázáno, že dokrmovaná šťěňata jsou slabší. Nechci být krutý, ale příroda by si to zařídila po svém, aby zabezpečila pokračování svého rodu. Tyto lidské zásahy kynologii jednoznačně škodí a projevuje se na psech... Příbuzenská plemenitba, omezený genetický materiál a touha za dokonalým exteriérem doslova vyhubila původní zařazení plemen. Podívejme na tolik oblíbené německé ovčáky, dobrmany a další... Honba za exteriérem vždy zničí povahu, nervovou soustavu a zdraví psů... Kde je ta doba, kdy pes s PP znamenal velkou procentuální úspěšnost na zdravého psa a s vlastnostmi, které k danému plamenu patří.  Vlasnosti, návyky, zvyky a zlozvyky jsou již v páté generaci geneticky přenositelné! Nyní jsme svědky chřadnoucího zdraví psů, včetně genetických chorob dokonce v chovkách, jejíž majitelé jsou dokonce předsedy chovatelských klubů. Jsme svědky kupčení s připouštěním, štěňaty, nasazovaním rozhodčích a dalších. A to vše na úkor zdraví psů. Není to už týrání zvířat? Týrání chovem?

Psí psychologové

Obrovský nárůst psů v domácnostech a změna společnosti, včetně zařazení psů, vedl k nárustu problémového chování psů v lidské společnosti. Tato poptávka se stala živnou půdou pro řadu pseudokynologů, často nazývaní jako psí psychologové. Tyto osoby se většinou poznají velmi jednoduše, psa neodměňují. Odměnou říkají, že je pohlazení a vlídný hlas. No nejsem si jistý, zda životní potřebou, či motivační náplní psa je pochvala, vlídný tón atd. Pes, co se týče motivace, nemá tyto hlubší motivace jako člověk. Ale i Vy můžete oznámit v práci, že nechcete dostávat výplatu, že Vám stačí pochvala. Motivací, proč psi často nakonec "poslouchají", je vyhýbání se konfliktu,  vyhýbání se nepříjemnému podnětu (fyzický trest, v drtivé většině je to však psychický nátlak). Motivací je tedy bezpečí, komfort

Řada lidí si totiž plete poslušnost se submisivitou, pasivitou, či pasivní obrannou reakcí. Tolik oblíbené přetočení psa na záda, vrčení si z očí do očí a mezi zubama si trousit lidské říkanky ("co si chceš jako dokázat, uklidni se!"), vede vždy k aktivní obranné reakci a později, když jste dostatečně krutí, tak se pes "vzdá" - pasivní obranná reakce, kterou často zaměňujeme za poslušnost. Tito lidé dokáží hodiny mluvit o dominanci, postavení ve smečce. Jejich rady jsou většinou na vše unikátní. V podobě, že musíte napravit svůj vztah se psem, že Vám pes nevěří a důvěru nejdříve musíte napravit atd. Umí výborně komunikovat a vše vysvětlují v lidských myšlenkách, takže neznalý velmi rychle přijme postupy za své a čím je pes submisivnější a jemnější, tím to lépe funguje. Ale skutečný důvod, proč to funguje, zůstává skryt. Nejedná se o žádný respektující a důvěřující vztah mezi pánem a psem, ale naopak strach z trestu. Trestem už je diskomunikace, zvýšení hlasu (dominantní agrese), psychický nátlak a další. Jedná se odborně o tzv. šedou zónu! Nejhorší způsob týrání zvířat! Stejně jako u lidí jsou nejhorší pro organismus psychická zranění. I u zvířat bylo již dokázáno, že zvířata pod psychickým tlakem uvolňují více stresových hormonů než u fyzického trestu. STOP ŠEDÉ ZÓNĚ!

Výcvik klasickým způsobem

Výcvik klasickým způsobem, založený na klasickém nedobrovolném podmiňování, je celý založený na metodě cukru a biče. Tento způsob výcviku jsme již v několika článcích popisovali několikrát. Cukr je slovní pochvala, pozitivní emoce (pes "prý" tzv. pracuje pro psovoda) a bičem je ( fyzický nebo psychický trest). Motivací psa je opět pocit bezpečí a komfortu. Pes musí cvik vykonat, jinak se dostaví bič. Jedná se o velmi rychlé, reflexivní (podprahové) učení s velmi rychlými výsledky. Avšak ne skokově, ale plíživě se dostaví problémy s motivací, soustředěností, pes přijde o schopnost se učit, stane se z něj pasivní zvíře. Je prostě v hlavě "vymleté". I tento způsob výcviku zapříčiňuje, že se psi mění doslova před očima. Máme pasivní psy se slabou nervovou soustavou, nízkou schopnosti se učit, schopností se adaptovat.

Moderní kynologie

Právě změna charakterů psů, kteří byli měkčí, zapříčinila vznik tzv. moderní kynologie. V ČR se tento termín moc nepoužívá, ve světě je "Modern Dog Training" daleko rozšířenější. Nejlepší psovodi na světě měli dostatek sebereflexe, aby se přizpůsobili psům, kteří se teď ve světě chovají. Najít charakterově psa pro vcholovou úroveň, tedy dostatečně pevná nervová soustava, tvrdost atd. Najít psa, který snese hodně biče ve starém způsobu výcviku, bylo čím dál tím těžší. Byla nutná změna přístupu. Ještě před tím než došlo díky Karen Pryor k proslavení výcviku pomocí Skinnera ( Klikr trénink), tito psovodi jako např. Dr. Raiser (jeden z prvních, kdo vůbec pořádal tréninkové semináře a dělil se o své zkušenosti) dali základ tzv. Moderní kynologii, která je založena právě na operantním podmiňování. Moderní kynologie se čím dál tím více prosazuje ve sportu, služební kynologii, ale i k výcviku a výchově každodenní poslušnosti. Dala vzniknout nejdokonalejšímu výcvikovému systému na světě NePoPo (Bart Bellon). Kynologie v ČR nezůstala pozadu a může se pochlubit Trenérem světového formátu - Jiří Ščučka.

Sluníčkovská pozitivka

S nástupem nového a moderního způsobu výcviku vždy přicházejí extrémní protiproudy a nepochopení zásad učení zvířat. A tak s publikací knížky Karen Pryor, která znamenala obrovský boom ve způsobu výcviku psů, v ČR František Šusta, došlo k obrovskému marketingovému nástupu tzv. klikrtréninku a výcviku pomocí pozitivního posilování. Bohužel řada psovodů a trenérů se omezila používat Skinnera pouze na tréninkovou jednotku. Ale v normálním životě, v běžných situacích, ztížených situacích se opět uchylují k fyzickým nebo psychickým trestům. Nějak zapomněli na Skinnerovo učení zkušeností a na tzv. "pozitivní" způsob výcviku, který "sluníčkovsky" hlásají. Výcvik pozitivkou neznamená ve slově pozitivní, že je něco dobré. Ve výcviku pozitivkou je také spousta trestů, vždyť když nedáte psovi odměnu - je to pro něj negativní trest. Výcvik pozitivkou je výcvik, kde se ve Skinnerově metodě soustředíme na konec rovnice ABC - na důsledek, podle kterého se bude chování psa formovat. Z celkového nepochopení tak vyplynulo, že řada lidí cvičí psy stále klasickým podmiňováním, akorát k tomu přidali klikr (jako signál pro odměnu). 

Americká výchova dětí u výcviku psů?

Někde "pozitivní" výcvik psů přešel až k americkému způsobu výchovy dětí, kde si psi můžou doslova dělat, co chtějí a my nějak doufáme, že oni přijdou na to, co je správné. Dalším extrémem je, že vidíme spoustu tréninků a hezkých Youtube videí, ale jen pro různé triky a doslova v laboratorním prostředí. Psovodi i trenéři nejsou schopni přenést Skinnerovo učení do běžné praxe, do poměrně náročných cviků v těžkém prostředí, do běžných zátěžových situací. Do situací, kde se pes odměňuje sám (přivolání, zvěř, pouštěčka atd.). Učíme je "triky" pouze v tréninkové lekci, kde ještě odměňujeme vše a na této úrovni zůstáváme. Učíme psa úspěchu, což je moc dobře! Ale zároveň ho učíme pouze vyhrávat. Učíme ho, že když se vyskytne překážka, tak není schopen ji překonat, ale otočí se na psovoda a chce, abychom ji vyřešili za něj. Jsou jako fotbalové družstvo, které když dostane gól, tak se sesype a prohraje. My je ale máme učit, že i když je to v poločase 0:3, můžeme vyhrát 4:3! Rozvíjet jejich nervovou soustavu, stabilitu, překonávat překážky a stres. Dělat z nich mentálně silná, vyrovnaná zvířata. To jsou psi, které chceme v každodenním životě po svém boku. Druhá cesta bohužel již ukazuje výsledky. Psi jsou měkčí, nervóznější, bojácnější, agresivnější a s velmi slabou nervovou soustavou.

Na lidské ego doplácejí psi

Kolik lidí si už koupilo psa s jasným cílem jako je sportovka, agility, canisterapie a další. Pes se stal prostředkem jak uspokojit lidské ego. Jsme pak svědky toho, že když jeden pes nesplní očekávání majitele, pořídí si dalšího a dalšího. Jsme svědky například domlouvání se na zkouškách, kteří psi budou vedle sebe v odložení, aby zkouška dopadla úspěšně. To je přeci to nejdůležitější, o zkoušky tu přeci jde! Jsme svědky, jak se zlehčují zkouškové řády napříč všemi kynologickými sporty, aby šance na úspěch byla lehčí a dříve dosažitelná. Jsme svědky klesajícího standartu na výstavách, kde jsou psi uštěkání, bojácní, neovladatelní a nyní už stačí opravdu jen a jen ten exteriér. Z kynologie se vytrácí poctivá a trpělivá práce se psem... Možná bychom si měli uvědomit, že naše sportovní úspěchy, využití psů  jako služebních psů, jako členů rodiny, jako parťáků na výlety atd. To vše je až na druhém místě. 


Psi se nám za posledních pár let díky změně společnosti, jejich postavení, chovu a různých způsobů výcviku doslova mění před očima a je nutno přiznat, že to není příznivý pohled. Kdyby toto viděl vlk, který se před tísici lety přiblížil k člověku, možná by o partnerství s člověkem nestál. Nezbývá nám než si položit otázku, kam vlastně pejskaření a kynologie směřuje? A je vůbec možné s tímto něco dělat? Odpovědi nechám na Vás...

Váš tým Psí školy Arka "I pes k nám mluví... Naučme se mu rozumět."