Bart Bellon: "Připadal jsem si jako Koperník."

Někteří z Vás se již možná zúčastnili jednoho ze seminářů s Bartem Bellonem. Někdo o něm třeba ještě nikdy neslyšel. Seminář Barta Bellona je jedna velká show a každý musí žasnout nad tím, co se svým psem Thorem (Flik van de Leibeekhoeve) předvádí. Tohoto současného profesionálního trenéra s moderním přístupem k výcviku a jeho výcvikovým systémem, který nazývá "NePoPo", nám představí následují rozhovor.

Jak jste se vůbec dostal ke psům a k jejich výcviku?

Můj zájem o psy začal již v Burundi, kde chránili pozemek. Zloději a gangsteři používali otrávené maso k zabíjení psů, aby získali přístup k majetku. Přežili pouze psi naučení jíst pouze určitý druh jídla, z jedné misky, od určité osoby, podané konkrétní rukou a se speciálním povelem. Učili jsme psy, co jsme potřebovali, a když to udělali, odměňovali jsme je za to jídlem. I přes to všechno, co jsme je učili, jsme věděli, že když bude mít pes možnost podvádět, skončí nakonec v nastražené pasti. Proto se osvědčila staromódní technika, kdy byl pes na dálku u nastražené pasti bez slovního příkazu zasažen do slabin nábojem z BB zbraně. Tak pes pravidla pochopil a nastraženou potravu si nevzal. Tato technika byla v té době používana lovci, kteří používali brokovnice s kazetami ke střílení holubů. To byla moje opravdová první zkušenost s výcvikem psů.

Kdy jste si pořídil prvního psa?

Po genocidě a masakru Hutů a Tutsiů v roce 1970 se stal region velmi nestabilním a má rodina se vrátila v roce 1974 do Belgie. Žil jsem v sint-Katelijne--Waver poblíž města Mechelen, odkud pochází belgický ovčák malinois. Bylo tedy logické, že jsem si v Belgii okamžitě koupil malinoise, fenu z chovu souseda, který byl trenérem ringu a současně důležitou osobností jednoho klubu ringového sportu blízko mého domu. Tento klub byl v té době jedním z nejúspěšnějších v Belgii.

Hned jak jsem vstoupil do klubu, stal jsem se na tom sportu závislým. V té době se ale od čtrnáctiletého chlapce očekávalo, že bude v přítomnosti zkušenějších držet jazyk za zuby. Byl jsem pro ně na posledním místě. Členové klubu se mnou nemluvili, ignorovali mě, každý den jsem ale chodil a vše sledoval. Po šesti měsících tichého sledování přišla má příležitost. Jednoho dne byl figurant nemocný a já jsem byl požádán, zda bych nemohl dočasně dělat pomocníka. Potom mě už nikdy neodkopli.

Můžete nám popsat začátky při vašem výcviku?

Ostatní členové nebrali mé výcvikové kapacity jako trenéra psů příliš vážně. Nikdo mi s mým psem nepomáhal. Začal jsem tedy trénovat a hrát si se svým psem na vlastní pěst, například jsem si přivázal jutový pytel od brambor okolo stromu a můj pes do něj kousal. Naučil jsem se, jak je cenný trénink, kdy člověk zvládne udělat si vše sám, a dodnes z toho čerpám. Vždy jsem měl své vlastní nápady. Byla to většinou spontánní hra, která nebyla zamýšlena jako systém, ale byl jsem schopný zpětně analyzovat, co jsem dělal, a uvědomil jsem sim že jsem neúmyslně vymyslel systém, který dělá psy rychlé, přesné a tvrdé. Systém NePoPo ještě neměl v té době jméno, ale byl to systém, který jsem již spontánně využíval. Členové týmu a ostatní trenéři se mi posmívali, protože tomu nerozuměli.

Proč jste si zvolil psí sporty a ne nějaký jiný sport? Dělal jste něco jiného kromě výcviku psů?

Během střední školy jsem byl vášnivý fotbalista a možná by se má kariéra ubírala touto cestou, kdybych neměl zraněné koleno. Bavil jsem se atletikou a studoval společenské vědy. Potom jsem šel na univerzitu, kde jsem studoval na sportovního učitele. Učil jsem se o učení. Učil se psychologii, studoval Skinnera, Pavlova a Maslowa. Byl jsem fascinován Maslowovou pyramidou, která popisuje hierarchii potřeb. Základ pyramidy jsou nejvíce primitivní, fyzické potřeby (jídlo, přístřeší, reprodukce) a na vrcholu pyramidy jsou ty nejvíce intelektuální a emocionální potřeby. Když jsem o tom uvažoval s ohledem na psy, že tato pyramida může vysvětlit, co je odměna a jak dlouho je odměnou, co je trest a jak dlouho je trest trestem. Podle teorie Maslowa, když jsem opravdu hladový, budu jíst, co se mi nabízí. Když je mi zima, budu akceptovat každou bundu, bez ohledu na styl a barvu. Na druhou stranu, když jsem přejedený, jsem otevřen pouze dezertu. Maslowova teorie aplikovaná na výcvik psů, může být chápana, když jí vztáhnete na duševní postoj psa, trénovaného k existenčnímu způsobu života: pracovat k přežití. To je cesta, jak přežijí zvířata v divoké přírodě. Například, když je jestřáb hladový, je motivovaný najít jídlo a velmi se koncetruje, protože každá chyba ho může stát potravu. Tady leží ideální rovnováha mezi motivací a koncentrací. Používa-li se Maslowova teorie v tréninku, může trenér připravit psa, který je více koncetrovaný a motivovaný. Tento pes pak vykazuje vysoký drive a postrádá nepřesnosti.

Z čeho jste čerpal?

Vysokou školu jsem vystudoval v roce 1982 a okamžitě jsem nastoupil vojenskou povinnou službu, kde jsem sloužil dva roky jako důstojník u výsadkářů. Tam jsem se naučil vojenskou výcvikovou techniku: hierarchii, jak vést a jak motivovat. Učil jsem se vojenskou odměnu. Odměnou tam je, že nepřijde trest. To, co jsem se naučil na univerzitě společně se znalostmi, které jsem získal jako výsadkář, to vše mi ukázalo, že staré výcvikové metody v klubech nejsou dobré. Tyto staromódní techniky byly v rozporu jak s vědeckými poznatky, tak s dobrými životními podmínkami zvířat. Pochopil jsem, že jsem po celou dobu nebyl s výcvikem svého psa na tak špatné cestě, i když mé výcvikové metody byly mimořádně unikátní a všeobecně ignorované. Připadal jsem si jako Koperník. Začal jsem přemýšlet, jak bych mohl všechny tyto znalosti začlenit do celkového systému výcviku psů, který by se dal použít ve všech disciplínách. Od roku 1986 jsem začal hledat uplatnění i mimo belgický ringový sport. Začal jsem se zajímat o následující mezinárodní sporty využívající obrany: francouzský ring, mondioring, KNPV a IPO.

Jaký je Váš názor na výcvik s různými výcvikovými pomůckami?

Pokud učíte trénovat psy pozitivním a negativním posílením, averzí a korekční stimulací a to vše s nástroji jako škrtící obojek, ostnatý obojek, bič, elektrický obojek, balonek, pamlsky, klikr atd., tak to vše musí být v systému, který je politicky akceptovatelný. V polovině zemí Evropy, kde jsou sporty s obranou populární, jsou ostnaté obojky a elektrické obojky zakázané, i když se tajně používají. Helmut Raiser byl prvním člověkem, který byl schopný říct a vysvětlit lidem, co dělá v tréninku a jeho postupy byly akceptovány. Uměl věci vysvětlit tak, aby byly politicky přijatelné. Nicméně během výcvikové revoluce v Evropě v polovině roku 1990 jsme byli konfrontováni s knihou Karen Pryor "Svého psa nestřílejte". Politicky aktivní lobby ochránců zvířat použilo tuto knihu jako bibli důkazů, že pouze striktně pozitivní výcvik je efektivní a humánní a všechny ostatní metody jsou démonizující. Všichni jsme museli přehodnotit naše výcvikové metody kvůli lobby ochránců zvířat.

Můžete nám říci něco více o Vašem výcvikovém systému?

NePoPo je Negativní Pozitivní Pozitivní systém, ve kterém korekce psa nevede k podřízení psa (submisivitě). Po negativním posílení vždy následuje pozitivní posílení, což formuje a vytváří chování psa. Díky tomu nepříjemný pocit vždy vede k příjemnému pocitu (Pavlov). Později pomocí negativního posílení přivedete okamžitě chování psa z nežádoucího chování do žádoucího chování. Používáním NePoPo systému je pes připravován na okamžik, kdy nastane konflikt (udělá něco špatně), a negativní podnět jej okamžitě z nežádoucího chování posune do žádoucího chování a to vše tak, že je vše pro psa pochopitelné a udělá to se seběvědomím a patřičnou rychlostí. Trenéři nemohou popřít, že v tréninku musí dojít k důsledkům v chování psa. Musí se zde být důsledek, když pes dělá cvik, ale i když nedělá daný cvik. To je důvod, proč striktně pozitivní trénink nefunguje, a to hlavně v situaci, kdy dojde k rozptýlení psa nebo k jiným faktorům, které jsou pro psa silnější než odměna. V tréninku je třeba si vždy položit následující otázky: Co mám dělat, když pes dělá to, co chci? Co mám dělat, když pes nedělá to, chci a nemůže to udělat? Co mám dělat, když pes nedělá to, co chci a i navzdory faktu, že ví, co má dělat? To platí pro jakýkoliv trénink: pro psy v domácnosti, policejní psi, psi v armádě a psy pro sport.

Jakých jste dosáhl sportovních úspěchů?

Svůj první NVBK šampionát jsem vyhrál v roce 1992 s talentovaným, ale ne moc ovladatelným psem, kterého jsem koupil v roce 1986, když mu byli tři roky. Nebyl jsem úplně spokojený s výkonem. V ringových sportech se nehraje tolik na eleganci jako v IPO. Po vítězství v roce 1992 jsem dal dohromady systém, který by poskytl hezký obraz, ale zároveň zachoval psa silného, tvrdého a poslušného. Pes se systémem NePoPo nebojuje, naopak v něm hledá výhody.

Od roku 1992 do 2002, kdy jsem byl výcvikářem v našem klubu, jsme se chlubili sedmi tituly belgického šampiona v ringu (já s dvěma různými psy a pět dalších členů s různými psy). I když mé techniky pro psí sport vypadaly pro někoho příliš intelektuálně, jsou efektivní, a porozumí-li lidé a budou používat tento systém, dosáhnou úspěchu. V roce 2002 jsem vypiloval své techniky s mým psem Zodt a zaznamenal jsem vůbec nejvyššího dosaženého skóre do té doby v mistrovství belgického ringu a lidé chtěli vědět, jak jsem to udělal. Brzy poté se systém NePoPo stal populární také v IPO.

Můžete nám říci něco v pozici trenéra?

Spolupodílel jsem se na přípravě mnoha závodníku národní a světové úrovně z různých zemí. Pracoval jsem s policejními útvary a vládními útvary po celém světě a vojenskými jednotkami K9. Ať už se jedná o naučení psa sedni, zadržení podezřelého, vyhledání stopy a dalších. Techniky použití NePoPo jsou pořád stejné.

Použití různých prostředků pro výcvik psů je všeobecně velmi diskutované téma, můžete nám o tom říci pár slov?

Moderní způsob tréninku psů je to, co dělám. Výcvik psů je třeba změnit od starých způsobů (plné násilí, nátlaku a neporozumění). Na druhé straně zde existuje velká skupina lidí, kteří jsou proti všemu, kromě čistě pozitivního tréninku. Jsou proti nástrojům negativního posílení a bojují za zájmy zvířat, které jsou dle nich nejlepší. Ale zapomínají na to, že teorie Karen Pryor fungovala jen tehdy, když delfíni byli hladoví a právě potrava při tréninku stopla nepříjemný pocit hladu, což je teorie negativního posílení - diskomfort pocitu hladu zmizel po získání potravy. Tito aktivisté mají velkou moc, protože ovlivňují lobby vlád, které pak berou práva majitelů psů, trenérů a chovatelů. V zájmu zachování chovu a způsobu, jakým chceme trénovat je nutné, abychom se stále vzdělávali a hledali kompromisy. Použití NePoPo systému je vždy fér vůči psu. Druhou výhodou je, že je politicky akceptovatelný. NePoPo systém je humánní a efektivní a zároveň neubírá jak na kontrole, tak na rychlosti.

Je nějaké moudro, které jste během praxe získal?

Jeden farmář mi už kdysi dávno řekl velmi moudrá slova o tréninku psů. Řekl mi, že trenér může používat hůlku jako pomůcku pro trénink psa. Tu samou hůlku k pohlazení psa. Tu samou hůlku k aktivaci psa (jdi!). Tu samou hůlku k potrestání psa. Pokud je však trénink srozumitelný a jasný, tak v jedné chvíli, co jste hůlkou psa potrestali, tak ihned v druhé chvíli hůlku odhodíte a tak psa odměníte. V této chvíli opravdu trénujete psa!

Zdroj: Web a časopis Psí sporty (03/2012)

Váš tým Psí školy Arka "I pes k nám mluví... Naučme se mu rozumět."