Přinášíme Vám jedinečný seriál věnovaný modernímu výcviku psů. Dotkneme se veškerých témat, které jsou podle nás důležité a pomocí našeho seriálu Vám představíme náš koncept výcviku psů. Celý seriál bude zaměřen především na "working" psy.

  1. Co je moderní výcvik psů
  2. Jak naklikat psa
  3. Socializace
  4. Klasické a operantní podmiňování
  5. Jak získat aktivního psa
  6. Shapujeme chování
  7. Chování pod kontrolou signálu (stimulus control)
  8. Jak se zbavit odměn
  9. Elektronické výcvikové obojky v moderním výcviku psů

Socializace

Socializace je ten nejzákladnější a nejdůležitější základní stavební kámen nejen pro working, ale i pro domácí psy. Je to 80% úspěchu. Cílem socializace je seznámit psa s co největším počtem podnětů z prostředí tak, aby došlo k návyku na tyto podněty (prostředí, lidi, psi, zvuky, auta, kola, prostory, atd.). Pes by na podněty neměl reagovat strachem, ale ani přehnaným zájmem.

Cílem je tedy neutrální reakce psa na tyto podněty z prostředí.

Této reakce můžeme dosáhnout dvěma způsoby. Socializací nebo izolací. O socializaci se budeme ještě bavit, tak tedy pojďme nyní  na izolaci.

Izolace není socializace!

Velmi oblíbené... bohužel. Co tím myslím? Pes chce za nějakým podnětem a psovod mu to nedovolí (odvede pozornost pamlskem, zamezí povelem nebo vodítkem). Po pár opakováních pes pochopí, že dané podněty pro něj nejsou dostupné (jsou v izolaci od psa) a tak o ně přestane mít zájem. Toto není socializace, ale izolace!

Dalším způsobem je tvoření "bazénu" při tréninku pomocí vodítka a okamžité klikání a prokrmování psa, aby si nevšímal prostředí.  Pokud je pes velmi motivovaný, trénink proběhne a pes si pořádně ani nevšimne, kde vlastně cvičí. Opět dochází pouze k izolaci, nikoliv socializaci.

Výsledek na oko vypadá skvěle, pes nereaguje na prostředí. Ale nikoliv proto, že by s prostředím neměl problém (socializace), ale protože ze zkušenosti ví, že to nemá cenu (izolace)... Nevýhodou poté je, že pokud psovod ztratí vliv nad psem, pes velmi často právě prchá do prostředí. To samé se děje, pokud je pes zatížen, pes se poté nejčastěji obrací právě do nevyřešeného prostředí.

Nechte tedy psa si vyřešit prostředí, jen tak získá požadovanou zkušenost (musí být neutrální) a získávání zkušeností je právě ta socializace! Socializace je vždy na prvním místě!

Kdy socializovat?

Samozřejmě, že čím dříve začnete, tím lépe. Nejlepší je, když je pes, co nejvíce socializovaný již od chovatele (do 7. týdnů). Do 7. týdne se tvoří nervová vlákna a mozkové synapse z různých podnětů. Čím více podnětů do 7. týdne, tím odolnější nervová soustava a více mozkových synapsí! Toto dokáže ovlivnit tedy pouze chovatel! Od kvalitního chovatele byste měli dostat psa, který je již zvyklý na psy, lidi (muži, ženy, staří, děti), různá prostředí, převoz autem, kenelku, být sám, konat potřebu venku a mnoho dalšího. Vybírejte kvalitního chovatele, nebojte si připlatit, tlačte na chovatele se svými požadavky.

Poté nastává další fáze do 12. týdnů věku. Ve 12. týdnu se tzv. uzavírá mozek. Laicky řečeno do 12. týdne věku máte čas na to narvat do psa tolik informací, protože čím více podnětů mu nyní dáte, v psovi již zůstanou. Se vším respektem, který mám k veterinářům, zde dělají velikou chybu, pokud majitelé psů navádí, že do kompletního očkování pes musí zůstat raději doma (do 16. týdne). V tomto případě radím klientům neposlouchejte veterináře, ale naopak co nejdřív se psem ven, seznamovat ho s různými podněty. Socializace v tomto období je nevratná, důležitější a má větší riziko než riziko například ze vztekliny.

Jsou zde další fáze, 16. týden, 21. týden, 1. a 2. strachová fáze atd. Socializace probíhá celý život. Socializace je o zkušenostech. Tyto dvě (7. a 12. týden) jsou však z mého pohledu nejdůležitější. Doporučuji také, aby pes žil doma a byl součástí rodiny z důvodu socializace. Psi, kteří žijí doma, jsou chytřejší a daleko lépe socializování.

V socializaci se řídím těmito motty:

Chcete, aby se Váš pes cítil v bezpečí nebo chcete, aby byl Váš pes statečný?

Spousta majitelů trpí doslova přehnaným ochranářským syndromem. Tedy vyhýbá se situacím a podnětům, kdy má jejich pes strach. Bojí se nenávratného poškození psa. Pokud již pes projeví strach, snaží se ihned ze situace odejít, ihned klikají a psa odměňují. Někteří dokonce potravou a klikáním tzv. psa uklidňují. Pes se neuklidňuje, jen se samozřejmě raději bude věnovat Vám a odměnám než tomu, čeho se bojí. Nevědomky tedy strach u Vašeho psa tímto způsobem podporujete, děláte ho slabšího a dokonce v mnoha případech jeho strach odměňujete.

Strach je naprosto přirozená a životně nutná emoce, kterou Váš pes bude prožívat. Cílem není se strachu vyhýbat, ale naučit psa ho ovládat, kontrolovat. Situaci musíte nastavit tak, aby pro psa byla zvládnutelná. Pokud je zvládnutelná, strach odezní a objeví se statečnost, zvědavost. Toto jsou kroky, které můžete podpořit kliknutím a odměnou. Nyní neodměňujete strach, ale statečnost! Ale pozor, odměňujte jen tak, jak je nejméně nutné. Cílem je, aby byl pes statečný sám za sebe, nikoliv pro odměnu.

Nejlépe socializovaní psi jsou pouliční psi

Proč tomu tak je? Proč snad ten nejhorší genetický materiál je tak dobře socializovaný? Chodí si po městě jak nic, neřve u každého plotu na psa, nevšímá si ruchu, lidí, psů... Odpověď je snadná. Není zde žádný psovod, klikr, vodítko nebo odměna. Jen pes a prostředí. Pes se vše musel naučit sám, musel se sám přizpůsobit, nikdo mu nepomohl. To je i důvod, proč jsou psi bezdomovců a i lidí, kteří slovo pojem socializace nikdy neslyšeli, tak dobří v socializaci.

Je to paradox. V socializaci selhává řada kynologů, behavioristů a jiných a naopak bezdomovci, lidé co hodně cestují jen tak se psem a chodí do každé hospody, se socializací nemají problémy. Oni dělají něco dobře. Na workshopech o socializaci by tedy mohl přednášet například bezdomovec, než trenér, kterému pod rukama prošlo tisíce psů, ale sám své psy socializované nemá. Ne nadarmo platí, že kovářova kobyla chodí bosa.

Jaká je poučka? Zasahujte jen tak, jak je nejméně nutné! Jen pes a prostředí!