10 mýtů ve výchově a výcviku psů

8.12.2017

Ve výcviku psů je řada mýtů, předsudků a polopravd. Většina vznikla jako lidský pohled na konkrétní problém. Nicméně pes není člověk. Pes se učí jiným způsobem než člověk, má odlišné motivace a jinou komunikaci. Z nerespektování způsobu, jakým se psi učí (viz. Jak se psi učí), poté dochází k řadě nedorozumění a až k psychickému týrání psů. Některé v dnešním článku společně rozmotáme...

1. Po kliku musí co nejdříve přijít odměna

Celý princip klikrtréninku je založený na klasickém podmiňování či Pavlovovu podmíněném reflexu. Tedy, kdy jeden podmíněný podnět (zvuk klikru) předchází druhému nepodmíněnému podnětu (potrava). Díky opakování dojde ke spojení, kdy podmíněný podnět (zvuk klikru) již sám o sobě vyvolá totožnou fyzickou (pes slintá) a psychickou (uvolní hormony štěstí) odezvu jako nepodmíněný podnět (potrava). Tedy samotný zvuk klikru vyvolá pozitivní emoce (psa odmění), čehož v klikrtréninku využíváme.

Z článku Jak se psi učí již také víme, že ke spojování dochází do 3s a k rozpojování nad 5s. Mezi 3s - 5s je přechodná oblast, která se mění dle typu nervové soustavy psa. Také víme, že aby si pes něco uvědomil musíme mu dopřát čas - tzv. reflexní oblouk, který je opět rozdílný podle typu vyšší nervové soustavy psa. V průměru to jsou 2s. V klikrtréninku, kdy zachycujeme chování, je pes tedy odměňován samotným klikem a následně fyzickou odměnou (je klik pokaždé dobíjen). Aby si pes mohl uvědomit chování, kterým přivolal zmíněný klik, musíme nechat doběhnout reflexní oblouk. Z tohoto důvodu musíme po kliku na 2s zamrznout a nechat si psa uvědomit, co udělal, že to vedlo k odměně. Pokud tuto pauzu nerespektujeme, pes se příliš soustředí na naší řeč těla (kdy si sahám pro odměnu) a ne na práci. Toto pak vede k frustraci až ke stresu, což se velmi často projevuje roztěkaností psa, štěkáním, hyperaktivitou, pasivitou až agresí. Aby to pro psa bylo srozumitelné, musí přijít pauza mezi klikem a odměnou (doběhnutí ref. oblouku).

2. Když se pes něčeho bojí, musím ho tomu vystavit, aby si zvykl

Z principů učení psů víme, že k habituaci (přivykání) dochází tehdy, když daný podnět nemá pro psa žádný význam (nic mu nebere a ani mu nic nedává). K sensitizaci (zvyšování citlivosti) dochází naopak tehdy, když daný podnět má pro psa význam (něco mu bere a naopak mu něco dává). U strachů je tedy pes senzitivní (citlivý) na dané podněty, protože mu něco berou - pocit bezpečí. Vystavením psa těmto podnětům tedy naopak vede k ještě větší citlivosti (prohlubování strachu). Pokud je podnětů příliš (hodně lidí, hodně psů - soc. procházky pro reaktivní psy, výstavy atd.) dojde k zaplavení psa. Hladinu stresu je tak vysoká, že by to vedlo k poškození mozku. Aby k poškození nedošlo, tak mozek přepíná do jiného režimu do tzv. útlumu. Pes je tedy pasivní a lidskému oku se zdá, že zaplavení psa (vystavení ho velkému počtu podnětů) pomáhá a pes si tedy přivyká. Opak je pravdou..., problém se zhoršuje. K habituaci (přivykání) dochází tehdy, když pro psa daný podnět nemá žádný význam. Museli bychom tedy dodržovat vzdálenost, kdy podnět, kterého se pes bojí nemá pro psa ještě žádný význam. Jednou z velmi efektivních metod je např. kontrapodmiňování, kdy chceme aby pes byl na daný strachový podnět citlivý, ale ne negativně, ale pozitivně.

3. Pes velmi dobře ví, když něco provede

Přijdete domů, pes Vás vítá a vše je v pořádku. Pokud přijdete domů a pes Vás nevítá, vždy najdete loužičku nebo něco rozkousaného. Ten pes to tedy přeci musí vědět a pozná, když něco provedl. Pes se učí pouze zkušeností, vše tedy musí sám prožít. Učí se podmiňováním (spojováním) a to vždy do 3s. V tomto případě nám tedy došlo opakovanou zkušeností ke spojení ve 3s při:

  • vítání: příchod paničky + žádná loužička nebo něco rozkousaného > vítání a příjemné emoce = pes tedy vítá.
  • nevítání: příchod paničky + loužička nebo něco rozkousaného > řev a negativní emoce = pes tedy nevítá

Pes se tedy při příchodu paničky a díky situačním signálům (loužička nebo rozkousané věci) naučil rozlišovat situace a dle nich mění své chování. Zakopaný pes je však v tom, že pes nemá představivost, neumí se mentálně přenášet v čase. Nemůže si tedy uvědomit, že kdyby před několika hodinami neudělal loužičku, loužička by pak nebyla přítomna v situaci příchodu majitele a vše bylo v pořádku. Pes si tuto situaci tedy neuvědomuje, není toho schopen. 

4. Pamlsek nejvyšší hodnoty

Pro pochopení této problematiky je třeba si nejdříve položit pár otázek:

  • Co je motivace? Touha po uspokojení potřeby...
  • Jakou potřebu uspokojuje pamlsek? Potřebu chuti...
  • Kdy vzniká obecně potřeba? Když organismu něco chybí...
  • Kdy vzniká potřeba chuti? Pokud je pamlsek něco jedinečného...

Pamlsek je tedy rozhodně funkční motivace, která uspokojuje motivaci chuti. Jedná se tedy poměrně o velmi slabou a špatně kontrolovatelnou motivaci. Tato motivace vzniká pouze tehdy, když je chuť jedinečná. Pokud se stejná chuť opakuje, tak motivace chuti úměrně klesá. Toto je důvod, proč pejskaři stále vymýšlí chutnější a chutnější pamlsky, s kterými by svého psa zaujali a mohli ho motivovat. Vždy to chvíli funguje, protože je pamlsek na začátku jedinečný a opět v čase tato motivace začne klesat. Z dlouhodobého hlediska motivace chuti stále klesá a bude čím dál tím větší problém najít ten správný pamlsek. Pamlsek je tedy skvělá a silná motivace pokud se používá správně. Pamlsek je nejefektivnější pouze tehdy, když má funkci Jackpotu. Z důvodu zdraví našich psů doporučujeme pamlsky odečítat od krmné dávky, z důvodu kvality přijímané energie a živin by pamlsky neměli přesahovat 5% z celkově přijímané energie. Nadváha má likvidační důsledky na zdraví psa a jeho motivaci! Sledujte optimální kondici psa! Více na: Obezita u psů.

5. Když je pes agresivní, je třeba toto chování důrazně trestat

Pes je agresivní pouze ve dvou okruzích chování:

  • Obranná agrese - je vždy spuštěna hrozbou, kdy se pes sám cítí ohrožen. Je motivována pudem sebezáchovy. Končí vždy, když končí pocit ohrožení. Obsahuje vždy prvky strachu.
  • Sociální agrese - je spouštěna rivalem, který psa ohrožuje na teritoriu, potravě, hierarchii atd. Neobsahuje strach. Jedná se o sebevědomou reakci psa.

Málokdy se setkáme pouze agresí vycházející čistě pouze z jednoho okruhu chování, velmi často se prolínají. Obě reakce se tedy spouští ohrožením. Buď ohrožením sebe sama (obranná agrese), nebo ohrožením na nějakém zdroji, který chce pes bránit (sociální agrese). Trestat toto chování je tedy hloupé. Pokud byste trestali obrannou agresi, učili byste psa doslova bát se bát. A fungovalo by to jen tehdy, pokud by strach z trestu byl vyšší než samotný strach z hrozby. Pokud je pes agresivní například při jídle či když si brání místo, není to otázka toho, že by si to pes neměl dovolit. Správná otázka, kterou si psovod musí položit je: "Jak je možné, že se můj vlastní pes mnou cítí ohrožený?" Trestání psa tedy naopak povede ke zhoršení problému (akcelerace chování). Doporučujeme agresím předcházet cíleným tréninkem či toto chování napravovat cíleným tréninkem, než unáhleným trestem.

6. Když pes honí zvěř, tak je řešením stopovačka nebo EVO

Zvěř je velmi silná motivace, kdy je pes při samotném štvaní zvěře ve velmi vysokém vzruchu. V takto vysokém vzruchu psa může zastavit jen velmi silný podnět (silnější než je vzruch štvaní zvěře). Tento podnět ale velmi často vede k poškození nervové soustavy psa, proto toto řešení zcela zásadně nedoporučujeme! Jediné, co spolehlivě funguje v takto vysokém vzruchu je REFLEX! Tedy POVEL (přivolání) musí být podmíněný REFLEX!

Stopovačka není řešením, jak je nám často předkládáno, že pes musí být hold dlouhé měsíce až roky na dlouhé šňůře... Stopovačka je pouhým nástrojem, jak povel "přivolání" dotáhnout do fáze reflexu, protože právě reflexivním povelem budeme v budoucnu řešit situaci štvaní zvěře (přesměrování chování štvaní zvěře do chování přivolání k příchodu k psovodovi). Stopovačka slouží k upevnění povelu přivolání. Nestačí psa připnout na šňůru, ale je třeba pomocí stopovačky naučit psa přivolání, které bude pod povelem reflexivním. Když je pak povel (doporučujeme co nejsnažší např. písknutí) reflexem, pes již nevnímá, jestli je na stopovačce či není, nebo jestli štve zvěř. Díky reflexu pes již nepřemýšlí, reflex koná bez vědomého vnímání zvířete...

Stejně je to tak s EVO. Zásadně nedoporučujeme používat EVO u štvaní zvěře funkcí pozitivního trestu (pípnutí + vysoký impuls). Pes je příliš ve velikém vzruchu a nevíte jaký aspekt chování trestáte a s čím si ho pes spojí. Pes náhlému vysokému negativnímu podnětu nerozumí, ještě když je vysoce rozrušený. Je zde příliš vysoké riziko nepochopení a poškození psa. Negativní podnět při vysokém vzruchu štvaní zvěře může způsobit:

  • pasivní obrannou reakci - útlum - v případě vyššího negativního podnětu (síla impulsu) než vzruch štvaní zvěře = veliké riziko poškození nervové soustavy psa
  • aktivní obrannou reakci - akcelerace - v případě nižšího negativního podnětu (síla impulsu) než vzruch štvaní zvěře = pes štve dále i přes impuls, často zrychlí a stává se imunním vůči negativním podnětům

Z výše popsaných důvodů nedoporučujeme používání EVO funkcí pozitivního trestu, ale funkcí negativního posílení. Více zde: Negativní posílení, trest a použítí elektronického výcvikového obojku. A opět EVO funkcí negativního posílení je pouze nástroj k upevnění povelu, aby se stal podmíněným reflexem. Stopovačka a EVO nejsou řešením, jsou pouhými nástroji k vytvoření řešení, kterým je podmíněný reflex, jímž je povel přivolání.

7. Pozitivka znamená, že jsme na psa hodní

Pozitivka má především základ v operantním podmiňování - to laicky znamená, že aktivní je pes a já jeho aktivitu tlačím směrem, který se mi líbí (jednotlivé chování či povely). Základem operantního podmiňování je tedy vlastní aktivita psa. Ta vzniká tehdy, když je pes motivovaný a chce něco získat. A pes se cítí motivovaný tehdy, když mu něco chybí. Operantní podmiňování lze tedy vyjádřit i rovnicí rozšířenou než známou ABC, více o ABC zde: Jak se psi učí.

psovi něco chybí > motivace > aktivita > chování > důsledek chování

A známe 4 důsledky chování: pozitivní posílení, negativní posílení, pozitivní trest a negativní trest. Posílení znamená, že se četnost chování bude zvyšovat. Trest naopak znamená, že se četnost chování bude snižovat. Pozitivní znamená, že do chování něco přidáváme, neznamená to, že jsme na psa hodní. Negativní naopak znamená, že z chování něco odebíráme, neznamená to, že jsme na psa zlí. Více zde: Co je to ta "pozitivka"

8. Žravý a nežravý pes

To, co psa vede k získávání potravy je tzv. potravní pud. Pes se nemusí učit žrát, k tomu ho vedou pudy a reflexy. Co se však často stává je, že tento přirozený pud a na něj navazující reflexy se unaví. Pro pochopení si to představme například u podobného loveckého pudu: Máme vlka, který bude mít nyní pravidelně dostupnou kořist jen u své nory - mrtvého zajíce například. Co se stane s jeho loveckým pudem, pokud tato situace bude stále stejná, stereotypní atd.? Lovecký pud se unaví a přirozené reflexy budou slabší a slabší. To samé se stane psům s potravním pudem pokud:

  • pes dostává více potravy než ve skutečnosti jeho tělo potřebuje
  • pes dostává potravu stereotypně (stejný čas, místo a situace)
  • pes má potravu dlouhodobě volně dostupnou ( např. plná miska během dne)

Nastartování tohoto pudu a přirozených reflexů poté trvá dle únavy pudů od řádu dnů, týdnů, ale i měsíců. Únava potravního pudu se nejčastěji projevuje:

  • pes odmítá žrát
  • pes nedojídá žrádlo
  • pes si vybírá dle chuti

Pes se zdravým potravním pudem má potřebu jíst pořád a nikdy nemá dost, lidsky se nám to zdá jako věčný hlad :). Neexistuje tedy žravý a nežravý pes. Existuje pouze pes s aktivním nebo unaveným potravním pudem.

9. Nejvyšší odměnou je pochvala

Abychom toto téma pochopili, musíme si opět položit pár otázek stejně jako u pochopení motivace pamlsky.

  • Co je motivace? Touha po uspokojení potřeby...
  • Jakou potřebu uspokojuje pochvala? Potřebu uznání. Má pes potřebu uznání a zavděčit se člověku? Možná...
  • Co je vůbec pochvala? Pes přeci nerozumí významům slov...

Pokud pes o pochvalu stojí, zcela jistě je odměnou. Je pochvala (uspokojení potřeby uznání) dostatečně silná a stabilní motivace, kterou bych mohl využít ve výcviku a výchově psa? Je dostatečně silná a stabilní aby mohla konkurovat v těžším prostředí a situacích? Můj názor je, že nikoliv. Pochvala pokud o ní pes stojí je dobrou motivací, ale není dostatečně silná a stabilní, aby mohla být základním stavebním kamenem výchovy a výcviku psa.

Pro pochopení si rozeberme vztah zaměstnanec vs zaměstnavatel. Proč chodíme do práce? Abychom vydělali peníze... K čemu potřebujeme peníze? Pro uspokojení těch nejzákladnějších potřeb jako jídlo, bezpečí atd. Kdy v práci řešíme potřebu uznání? Pokud je výše výplaty dostatečná atd... Chodili bychom do práce pouze z důvodu získání uznání bez výdělku peněz aniž bychom neměli jinou možnost jak získat finance k nutné obživě? Dovolím si tvrdit, že nikoliv...

Stejně je to s pochvalou u psa. Pochvala je fajn motivace. Ale pes o ní musí stát, musí být vytvořena potřeba jí získat. Ale pochvala není dostatečně silná a stabilní motivace, na které lze postavit výcvik a výchova psa. Jak poznat, že je pochvala pro Vašeho psa odměnou? Přivolejte si venku svého psa a pochvalte ho. Pokud po pochvale pes zůstane u Vás a bude se dožadovat další pochvaly, máte vyhráno. Pokud však ne a pes si jde znovu po svém, odpověď již znáte :)

10. "Do as I Do" je učení nápodobou

Co je učení nápodobou? Je to učení, kdy pes pozoruje situaci, uvědomuje si, co se děje. A je schopen si dále uvědomit, že pokud sám zopakuje situaci, přinese mu to odměnu. Musí si i sám uvědomit, že ruka člověka je vlastně jeho vlastní tlapa. Jedná se tedy o velmi pokročilé učení, které bych se nebál až nazvat učením vhledem. Jednoduchý příklad učení vhledem je např. používání nástrojů. No kolik živočišných druhů umí používat nástroje? Opice, vrána, delfín, slon.... pes nikoliv.

Vypůjčím si návod "Do as I Do" například na povel sedni, který budu chtít, aby pes udělal tehdy, když si já sednu.

  1. Pes umí sedni na povel "sedni"
  2. Já si sednu (situační signál) > 2s > povel "sedni" > pes si sedá > klik > odměna - toto opakuji. Pes se naučí, že po situačním signálu (kdy já sedím) přichází povel "sedni" atd. Pes pokud je motivovaný, tak tento stereotyp přečte a bude chtít celou situaci urychlit. Dále mu pomohlo klasické podmiňování, kdy jeden podnět předchází druhému (situační signál > sedni). Nyní to tedy bude vypadat takto:
  3. Já si sednu (situační signál) > pes si sedá > klik > odměna - opět opakuji. Pes se učí, že spouštěčem chování již není povel "sedni", ale situační signál, kdy já si sedám.
  4. Já si sednu (situační signál) > povel "do it" > pes si sedá > klik > odměna - opět opakuji. Pes se učí, že spouštěčem chování je povel "do it" a jaké chování má pes vykonat, to určuje předchozí situační signál (kdy si já sedám).

Tímto způsobem mohu psa naučit řadu chování, kdy spouštěčem chování bude vždy povel "do it" a diferenciačním signálem, které chování má pes udělat, bude situační signál, který se stal předtím. V konečném důsledku se to pak může zdát jako nápodoba, ale učení nápodobou to není. Je to naopak učení klasickým a operantním podmiňováním a využití diferenciace pomocí situačních signálů. Je to pokročilý trénink (někdy nazýván jako koncepční trénink), ale je položený na základních typech učení, nikoliv na učení nápodobou.

Váš tým Psí školy Arka "I pes k nám mluví... Naučme se mu rozumět".